Kelt

Kelt již dávno není jen označením pro človíčka žijícího v dávné době na docela rozsáhlém území. Kelt a keltství se stalo fenoménem. Pokud o Keltech chceme zjistit trochu více, najdeme spoustu literatury(i české) a ještě více odkazů na NETu. Těch je dokonce tolik, že jejich přečtení by zabralo spoustu ne hodin, ale dní. Jak se v tom množství orientovat? Netuším. Zkusil jsem namátkový výběr a nestačil se divit. Informací pojatých opravdu odborně a navíc přehledně jsem zase tolik nenašel.

O to více je tu odkazů na muziku a kapely, které se pokoušejí tvářit, že právě jejich tvorba je ta pravá, keltská. Až by se skoro mohlo zdát, že pro prastaré Kelty byla muzika vším. Kdo se nad jejich životem trochu zamyslí, dojde brzy k závěru, že tomu tak asi nebylo. Určitě pro ně nebyla muzika prioritou No.1. Obstát v tehdejším světě nebyla procházka růžovou zahradou.

Opravdu velká skupina odkazů se týká takzvaných keltomanů. To jsou lidičkové, kteří od pondělí do pátku žijí jako ostatní, chodí do práce, nadávají na vládu, nakupují v supermarketech a bydlí na moderních sídlištích. Ovšem úderem 14té hodiny páteční se převtělí a až do nedělního večera jsou z nich ti praví, nefalšovaní a jediní echtovní Keltové. No teda popravdě - ona ta proměna zase tak prudká nebývá. Takový Keltík ještě na "plac" dojede se svou rodinkou a zásobami z marketu pěkně po našem tím svým pežotem. Ale pak už !fakt! Keltí až do neděle. Do kůží a různobarevních hadrů se s rodinkou převlékli už doma (ať sousedi viděj!), z přívěsu (ti šťastnější z kůlny za chatou) vynesou špalky na sezení a další propriety, tuhým podpalovačem PEPO rozdělají opravdový rodinný oheň a oddávají se spokojenému KELTSKÉMU životu. Pravda jsou mi tak trochu k smíchu, ale mám je rád. Ani je nenapadne jít a rozkopat louku, kde by mohly být hrobečky jejich vzorů. Svým (i když trochu směšným) napodobováním nikomu neubližují. Dovedu si představit, že to utužuje vztahy v rodině a děti aspoň vypadnou z města ven na vzduch a trochu se pohybují, když tu nemají PC, hry a Internet. Opravdu, těmto keltomanům já fandím i když se k nim připojit nedokážu. Asi mi chybí ta správná dávka touhy předvádět se.

Najdou se i odkazy svědčící o tom, že je tu dost "nadšenců pro historii", kteří s pomocí moderní techniky ničí (nejen) Keltské památky a s vizí rychlého zbohatnutí jsou schopni úplně zdevastovat naleziště, které před jejich zásahem mělo jakousi hodnotu informační i historickou. Po jejich odchodu dokáže takové naleziště skutečného archeologa jen rozzuřit. Naštěstí je takovýchto nezákonných dodavatelů starožitností menšina.

Další skupina (naštěstí stále početnější a hlavně naplněná obrovským nadšením pro věc) jsou amatéři. Opravdoví a nefalšovaní čeští amatéři, kteří s archeologií většinou neměli pranic společného, dokud je archeologie sama nepotkala. Někteří se na výletě nachomýtli k vykopávkám, jiní k tomu poprvé přičichli kdesi v muzeu, či při prohlídce hradů a zámků a některé zlákala literatura a kamarádi. Keltství těchto amatérů já vidím, jako stav mysli. Čiší z nich touha zachovat co nejvíc z toho, co ještě zbylo a vybudovat nové, co nejpřesnější kopie toho, co čas dávno odnesl.

Stavby kopií Keltských obydlí, výroba replik zbraní, nástrojů, šperků a oděvů s sebou přináší i to, že se tito moderní lidičkové naučí starým řemeslům, jen aby jim nikdo nemohl vytknout, že jejich repliky neodpovídají historii. Jakmile se podaří získat do takovéto party ke spolupráci i někoho z profesionálů, je úspěch zaručen.

Viz:archas.webnode.cz/